středa 30. listopadu 2011

Mrtví do soumraku

Autor: Charlaine Harris
Originální název: Dead until dark
Ze série: Pravá krev
Díl: první
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 296
Doba četby: 2 dny

Oficiální anotace:
Sookie Stackhouse je servírkou v malém louisianském městečku. Je tichá a uzavřená, ale ne proto, že by nebyla hezká. Má totiž jednu nectnost - dokáže číst myšlenky. A to se na rande moc nehodí. Pak však potkává Billa. Vysokého a hezkého - a hlavně neví, co si Bill myslí. Přesně na takového muže čekala. Ale i on má nectnost - je totiž upír a s nevalnou pověstí.

Můj názor:
Tuhle knihu jsem si koupila už asi před rokem. Začala jsem jí číst, ale po pár stránkách skončila a odložila ji. Asi po půl roce jsem ji začala číst znovu a znovu ji zaklapla, aniž bych dočetla první kapitolu. Nevím, asi jsem měla nějaké špatné období, protože teď jsem se ihned začetla a přelouskala ji za dva dny. Docela mě udivuje, proč jsem s ní nezačala dřív, ale už jsem to napravila a k Vánocům jsem si objednala další dva následující díly.

Mentalita lidí se pohnula kupředu a upíry považují jako součást společnosti.To mi přijde jako dobrý nápad. Konečně si nemusí dělat násilím s tím, aby se ukrývali. I když se přece mezi lidmi vyskytují překupníci s upíří krví a také ti, kteří vůči upírům mají předsudky a mají se před nimi na pozoru. Jsou jejich obavy oprávněné? Opravdu jsou upíří taková monstra, jak se o nich traduje?

V zdánlivě poklidném městečku Bon Temps, kde žije a pracuje hlavní hrdinka Sookie, se začnou dít podivné věci s příchodem Billa, který je upír, a který tak zaujme právě Sookii. Je to pouhá náhoda? Série vražd není vina upírů. No, možná trochu je, ale ne jak by se mohlo jevit. Abych řekla pravdu, byla jsem úplně vedle v odhadu, kdo je vrah ani jedinkrát mě nenapadl! To se mi tak často nestává.

Libí se mi, jak autorka pojala upíří život, prostě klasicky. Žádné světélkování na slunci a ani žádný kouzelný kámen jim nepomůže, prostě na denním světle shoří. Spí v rakvích, živí se lidmi, ale lidská krev je většinou nahrazována syntetickou krví.

Sookie Stackhouseová má velmi zvláštní schopnost - umí číst myšlenky. Což jí vůbec nezávidím, protože slyšet to, co si lidi kolem vás myslí, musí být hrozné. Možná by se mi to líbilo, kdybych to mohla kdykoli vypnout. Co mi na Sookie občas vadilo bylo to, že na mě moc plakala, ale každá hrdinka má své mouchy. Z Billa mám velmi smíšené pocity. Nevím, jestli ho mám zařadit mezi bad-boye nebo ty hodné. No doufám, že v dalších dílech se to dozvím.
Ale o kom stoprocentně vím, že patří mezi ty záporáky, je Erik. Myslím si, že o tomhle upírkovi si ještě hodně počtem…

Než jsem knihu začala číst, byla jsem hodně na vážkách, protože jsem se bála, že jí zase zaklapnu, ale překvapila mě. Příjemně samozřejmě. Dávám knize čtyři hvězdičky a těším se na pokračování, což doufám, bude stejně dobré ba i lepší.


Moje hodnocení:

Měla bych jednu velkou otázku. Přemýšlím, jestli se mám podívat na seriál, který byl podle knih natočen. Stojí to vůbec za to?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za tvůj komentář. :)