Mini-recenze: Dotek mrtvých

Autor: Charlaine Harris

Originální název: Touch of Dead

Ze série: Pravá krev

Nakladatelství: Baronet

Počet stran: 160

„Co se stane ve Sheverportu, zůstane ve Sheverportu.“

Oficiální název:

Sookie Stackhouseová, servírka nadaná schopností číst myšlenky ostatních smrtelníků, proniká do světa upírů, vlkodlaků, měňavců, víl a dalších nadpřirozených bytostí. Nachází mezi nimi přátele, ale zároveň zabředává do smrtelně nebezpečných situací. Její dobrodružství jsou tématem celé série románů Charlaine Harrisové. Kniha povídek Dotek mrtvých obohacuje Sookiina dobrodružství o několik dalších pozoruhodných událostí, které se v předcházejících knihách neobjevily vůbec, nebo jen náznakem: například o tajupnou smrt Sookiiny příbuzné – víly Claudette, o večírek na počest knížete Draculy v upířím baru Transfusia nebo o den, kdy se mladá telepatka dozvěděla o smrti své sestřenice Hadley, která úplně zpřetrhala styky se svou rodinou, stala se milenkou upíří královny Sophie-Ane a zařadila se mezi nemrtvé.

O co jde…

Propadli jste knihám ze série Pravá krev, a jste jejím fanouškem? Dotek mrtvých je povídková kniha doplňující originální sérii. Můžeme si přečíst pět povídek o Sookii. Jedná se hlavně o scény, na které byly v sérii narážky, ale z nějakého důvodu byly vynechány.

„Tady vám nechám jednu králičí pacičku navíc,“ dodal, sáhl do kapsy a podal mi chlupatou napodobeninu packy.

„Díky,“ řekla jsem. Umínila jsem si, že ji nechám v ložnici. Tam by se trocha štěstí hodila.

Hodnocení

Na sérii Pravou krev jsem narazila před rokem a to zcela náhodou, ani nevím jak. Zpočátku jsem byla nadšená a čtení jsem si užívala, ale s každým následujícím dílem jsem méně a méně spokojená. A řekla bych, že kvalita příběhu začíná pokulhávat.

Když nad knihou zpětně přemýšlím, uvědomuji si, že mi nedala vůbec nic. Byla to sice jen taková doplňková četba, takže jsem od toho nic závratného nečekala, ale překvapilo mě, že jsem si čtení ani neužila. Dokonce jsem se do čtení musela spíš nutit. Sookie mi nepřišla ve své kůži, skoro jako by tam byla jiná hrdinka, která se Sook má pramálo společného, až na poslední povídku, kde se stará, hodná Sookie probudila a konečně jsem ji začínala poznávat. Ani Eric a další postavy mi přišli umělé a až moc vyumělkovaná. Vlastně celý děj na mě působil strojeně.

Celkově nevím, co o knize mám napsat, proto jsem udělala jsem takovou mini-recenzi, protože rozebírat jednotlivé povídky mi přijde zbytečné a hlavně bych asi vyzradila děj, což rozhodně udělat nechci. Proto přejdu rovnou k hodnocení a knize dávám pouhé dvě hvězdičky.