Autor: L. J. Smith
Originální název: Destiny Rosiny
Ze série: Upíří deníky
Díl: čtrnáctý
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 384
Oficiální anotace:
Nejhrozivější z Prvorozených
upírů Klaus byl přivolán z temnoty a začíná šířit zkázu v kampusu školy. Elena
se společně s ostatními pouští do nerovného boje. Klaus se jí a Stefanovi chce
mstít za to, že se ho pokusili již dříve zničit. Podaří se zlo porazit jednou
provždy? Co když se najednou objeví Stefanova první láska Katherine?
Stručný děj
Elena a její přátelé si mysleli, že
se jim úspěšně povedlo zastavit Ethana, který vytvořil ve spolku Vitale spoustu nových upírů, a snažil se vzkřísit prvorozeného upíra. Celá skupina má plné
ruce práce se zadržováním a bojováním s novými upíry, kteří se potulují
kolem kampusu a ohrožují studenty, že si ani nevšimnou, že tělo Ethana zmizelo.
Až později jim dojde, že Ethan přežil, a přivedl Klause zpět a jim nezbude nic
jiného, než ho zastavit, než ublíží spoustě lidem.
Názory a dojmy
Tato kniha je již čtrnáctým dílem
Upířích deníků, skoro je to až neuvěřitelné. Sama nevím, co mě u téhle série
drží, asi se nechci vzdát, když už jsem do ní jednou pustila. I když se musím
přiznat, že jsem s tím několikrát chtěla seknout… Ale jsem docela ráda, že
jsem vydržela, protože během posledních dílů se série opravdu zvedla a tenhle díl mě
příjemně překvapil.
Příběh začíná tam, kde v předcházejícím
díle skončil. Tedy, nacházíme se v kampusu vysoké školy a už od začátku se
něco děje, takže se při čtení nenudíte, aspoň co se týká měřítka Upířích
deníků.
Setkáváme se se známou starou
partou a jako bonus se k ní připojí smečka vlkodlaků vedená Zanderem. Což mi
ani moc nevadilo, protože vlkodlaci tam neměli moc prostoru, občas se do
popředí dostal Zander, když byl s Bonnií. Příjemně mě překvapilo, že od začátku
série všichni dospěli, dokonce i Bonnie, která mi v předchozích dílech
lezla šíleně na nervy, teď už to bylo daleko lepší a neznepříjemňovala mi
čtení.
I když jsem si jisto jistě
myslela, že mě tahle série už ničím nemůže překvapit, v tomto díle jsem se
přesvědčila, že jsem se mýlila. Během čtení se mi několikrát stalo, že jsem
zůstala zírat a musím říct, že mě autorka párkrát příjemně překvapila. I když
ten závěr mi přišel trochu přitažený za vlasy ale budiž.
Ale snad největší radost mi
udělalo, že se v příběhu (zatím) objevují jen upíři a vlkodlaci. Nechci už
vidět žádné liškodlaky, šílené děti a tak podobně. Trochu se bojím, že se v budoucnu
opět setkáme se Strážkyněmi, které nemám moc ráda, a všechno kolem nich mi
připadá trochu padlé na hlavu. Snad se příběh bude i nadále točit kolem těchto
nadpřirozených potvůrek, i když v Upířích deníkách se může stát opravdu
všechno, takže si netroufám tipovat, co by se mohlo odehrát dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. :)